Původně to měla být jen dovolená na ostrově Zanzibar, ale připletla se do toho láska. Tedy spíše něco, co se jí zdánlivě podobalo, ale ve skutečnosti šlo o něco úplně jiného. Příběh, který si můžete níže přečíst, se mnou sdílela moje čtenářka Jana.
Dovolená na Zanzibaru a v Tanzanii
Už delší dobu jsem sledovala na sociálních sítích fotky cestovatelů a moc se mi líbil ostrov Zanzibar, který leží v Indickém oceánu nedaleko pevninské Tanzanie. K Africe mám blízko, mám ji ráda, hodně se zajímám i o pomoc Africe a u Zanzibaru mě oslovila krása Indického oceánu a exoticky působící Masajové. Navíc jsem se stále nemohla vzpamatovat z těžkého rozvodu, kdy mě můj muž podváděl s mladší ženou, kterou nakonec přivedl do jiného stavu a na stará kolena se stal znovu otcem. A já jsem si myslela, že spolu strávíme poklidný důchod a budeme hodně cestovat. Jenomže místo toho jsem zůstala na důchod úplně sama. A tak mě napadlo, že se zeptám kamarádky, jestli by se se mnou nevypravila na dovolenou na Zanzibar. S cestou hned souhlasila, ale preferovala spíše pevninskou Tanzanii a chtěla po mě, abych to zorganizovala. Jenomže já sama jsem takhle daleko nikde nebyla, tak jsem se domluvila s cestovní agenturou, aby nám připravila zájezd na klíč.
První setkání s Masaji na Zanzibaru
Loňský podzim jsme odletěly do vysněné Tanzanie a národní park Serengeti a kráter Ngorongoro splnily veškeré naše představy. Poslední čtyři dny naší dovolené jsme strávily v hotelovém resortu na Zanzibaru. Připadala jsem si jako v ráji… Hned jak jsme se ubytovaly, vydaly jsme se na pláž. Byla krásná a mile nás překvapilo, že tam nebylo moc lidí, protože jsme věděly, že Zanzibar se za poslední roky stal velmi oblíbenou turistickou destinací. A tak jsme se procházely. Když jsme se vracely, objevili se za námi dva Masajové. „Jambo,“ pozdravili nás tradičně oblečení Masajové a nezapomněli zmínit mezi turisty oblíbenou frázi „hakuna matata“. Byli vysocí, urostlí… no prostě krásní. Kolem těla měli omotanou červenou shuku a tvář jim rozjasňoval široký úsměv. Odhadovala jsem, že jim je tak kolem dvaceti pěti let. Jeden si stoupl vedle mě a druhý ke kamarádce. Chovali se slušně a začali nám nabízet masajské korálkové náramky pro štěstí. Každé z nás dali jeden na kotník. „Já jsem Dan a tohle je Ben,“ představil „můj“ Masaj sebe a svého kamaráda. „Nechcete se podívat do našeho obchodu?“ „Proč ne,“ odpověděly jsme s kamarádkou téměř současně. Nakoupily jsme toho opravdu hodně – korálkové náušnice, kamínkové náramky a náhrdelníky z korálků. A jako dárek mi Dan dal krásný korálkový náhrdelník se srdcem. Než jsme se potom po nákupu u nich rozloučili, Dan si ode mě vzal kontakt na Whatsupp. A tím začal můj příběh, který jsem se rozhodla zveřejnit. Zatím ho vnímám vcelku pozitivně, ale ještě také není u konce.
První polibek
Další tři dny mi Dan dělal společnost a byl se mnou skoro celou dobu. Poslední den jsme měly s kamarádkou odjíždět v jedenáct hodin dopoledne na letiště. Ráno ještě před svítáním mi Dan napsal zprávu, jestli bych za ním nepřišla na pláž. Byla jsem zvědavá, co mi může chtít, a tak jsem šla. Dan už tam na mě čekal. Chvíli jsme se mlčky procházeli po pláži, když se Dan najednou svlékl do trenýrek a zamířil si to proti vlnám. Potom se za mnou otočil a jeho pohled naznačoval, abych ho následovala. Právě vycházelo slunce, byla to nádhera. Při pobytu v Tanzanii ze mě spadl všechen stres z rozvodu a vlastně jsem nic neřešila. Chovala jsem se spontánně a cítila jsem se skvěle. A tak jsem oblečená skočila do vln. V ten moment jsem měla pocit, jako kdyby mi znovu bylo dvacet. Ve vodě jsme si hráli jako děti, potom mě Dan vzal do náručí a několikrát políbil na rty. A to byl přesně moment, kdy jsem se do něj zamilovala. Už jsem nevěřila, že se mi v mém věku ještě někdy něco takového stane. Potom mě Dan doprovodil před hotel, kde jsme se na sebe dlouze podívali a já jsem tušila, že to není naposledy. I přesto se mi od něj odjíždělo těžce.
Navzdory procitnutí touha nezmizela
Jakmile letadlo dosedlo v Praze na letišti, pustila jsem si telefon a od Dana tam bylo asi tisíc zpráv. Byla to silná milostná vyznání, jaká mi nikdo nikdy nenapsal. Psal, jak mu chybím, jak moc mě miluje, jak by mě chtěl mít u sebe a poslal mi video se srdcem v písku na pláži a se svou fotkou. I já jsem mu odpověděla, že ho miluji. Nějakou dobu jsme si vyměňovali láskyplné zprávy. Potom se ke mně dostala mini e-kniha Nebe nad Zanzibarem (poznámka: mini e-knihu je možné si zdarma stáhnout zde), díky které jsem začala chápat smysl jeho chování. Bylo to, jako kdyby mi někdo ukradl růžové brýle, jako kdybych najednou procitla. Dan psal dál… jak moc mu chybím, zda se vrátím na Zanzibar a jestli si ho vezmu. Mně ale začínalo být jasné, že nejde o lásku, ale o peníze. Na Zanzibar jsem se však chtěla podívat znovu, a tak jsem se s ním po několika měsících domluvila, že zase přiletím. Tentokrát jsem to ale brala čistě pragmaticky. Věděla jsem, kolik let je jemu, kolik let je mně a říkala jsem si, že si prostě užiju. Očekávala jsem, že tentokrát přijde na řadu i sex a přiznávám, že jsem se na něj těšila. Zajímalo mě, jaké je to s Afričanem v posteli.
Další cesta na Zanzibar
Tentokrát jsem si cestu na Zanzibar zařizovala sama. Stejně jako první cestu jsem užívala i antimalarika, protože jsem věděla, že malárie na Zanzibaru je. Dan nám vybral hotel a já jsem ho zaplatila. Když jsem tam přijela a šla se zaregistrovat na recepci, najednou mě popadl zezadu, otočil k sobě a dlouze políbil. Byla jsem v ráji… na místě, kde člověk příliš nepřemýšlí a spíš se řídí svými pocity a touhami, a tak jsem ho prostě nechala. Rozhodla jsem se nechat všechno plynout. Podnikali jsme spolu výlety, díky Danovi jsem se podívala na Prison Island, viděla jsem hlavní město Zanzibaru Stone Town, prošla jsem se jeho spletitými uličkami, také jsem zažila nádherné blue safari a zajímavou exkurzi na farmě s kořením. Dan mi ukázal i nejkrásnější zanzibarské pláže, kde jsme se společně koupali a dokonce jsem vyzkoušela i potápění. Na Zanzibaru jsem poprvé v životě jela na motorce, chodili jsme spolu na jídlo do masajských restaurací, nebo na večeře do vesnice. Dan několikrát zaplatil za nás oba, ale většinou jsem platila já. Nevadilo mi to, protože vybíral levné restaurace a šlo o vcelku směšné částky. A v hotelu jsme trávili vášnivé noci. Dan byl opravdu skvělý milenec. Protože jsem měla obavy z pohlavních nemocí, trvala jsem na tom, aby používal ochranu. Jednou, když si mě vzal rozespalou během noci, jsem to nestihla ohlídat. Od té doby už jsme ochranu většinou nepoužívali a já jsem prostě doufala, že nic nechytnu.
"Můj" Masaj ze Zanzibaru je falešný
Často jsem se ho vyptávala na jeho masajský původ, protože mi tam určité věci nehrály. Občas nosil červenou shuku, ale většinou pobíhal v tričku a v kraťasech. Neměl masajské ozdoby a i v jeho obličeji byly znát rozdílné rysy. A masajský tanec mu vůbec nešel. Nakonec jsem zjistila, že on Masaj opravdu není, a že se za něj vydává proto, aby byl atraktivnější pro bílé ženy. Chvíli to sice trvalo, ale nakonec začal s praktikami popisovanými v mini e-knize Nebe nad Zanzibarem. Hra na ztracený mobil a žádost o nový, aby mi mohl psát, když mě tak miluje… na to jsem mu skočila. Nic jsem mu ale nekupovala, protože jsem měla doma několik starších nepoužívaných mobilů, a tak jsem mu jeden dala. To ale nebylo všechno. S blížícím se datem mého odjezdu začal své požadavky stupňovat. Chtěl peníze pro bratra a jeho rodinu. Pro nemocnou matku. „Dej mi tisíc dolarů na podnikání, není tu práce. Pronajmu si obchod,“ řekl mi, když za mnou přišel poslední večer na hotel. Tušila jsem, že něco takového bude chtít, protože pár dní před tím mě vzal k člověku, který po něm chtěl právě tisíc dolarů za pronájem obchodu, za vybavení a za zboží. Takže už jsem měla odpověď připravenou: „V hotovosti toho moc nemám a na kartě mám limit.“ „Ty mě nemiluješ,“ ucedil naštvaně. Nic jsem na to neřekla a mlčky jsem mu ukázala zprávu jeho vlastní zprávu, kde psal, že mu nejde o peníze, ale o lásku. Dokonce tam i psal, že má práci. Bylo vidět, že jsem ho dostala, protože už zapomněl, že něco takového vůbec psal.
Jak to bude pokračovat?
Celý ten večer jsme neřešili nic jiného. Nakonec jsem mu řekla, že jediné peníze, které mu můžu dát, je zbytek tanzanských šilinků a pár dolarů. Když jsem mu peníze podala, vzteky je zmuchlal a zahodil. Snažil se mi tím říct, že on si přece nezaslouží takovou almužnu po tom, co pro mě toho tolik udělal. Pochopila jsem, že péči o bílou ženu berou jako svou práci, za kterou chtějí být náležitě odměněni. A to je momentálně velký fenomén Zanzibaru. Na Danovi bylo bohužel dost vidět, že svoji práci beach boye zas tak neovládá, a že mu ostatní beach boys zřejmě neradili dostatečně dobře. A láska? Srdce jsem si zlomit nenechala. A bankovní účet vybraný nemám. Něco k Danovi sice stále cítím, ale tak nějak s rozumem. Když jsem brzy ráno odjela na letiště, ani jsme se moc neloučili. Po návratu do Čech na mě čekala od Dana spousta zpráv, že jsem neměla odjíždět, že mě miluje. Píše mi dál a i já mu odpovídám. Dana mám svým způsobem ráda a také je mi ho i trochu líto. Pořád si myslím, že v jádru není špatný člověk, a že je hodně ovlivněný ostatními beach boys. Kdo ví, jak dopadne má další cesta na Zanzibar a jak se Dan bude chovat příště.