V Keni se dá koupit úplně všechno. Bohužel i děti. A to jenom za pár šilinků. Nejlépe obchodovatelnou komoditou jsou kojenci, po nichž je ze strany kupujících největší poptávka. Jsou to maličké děti, které si ještě neuvědomují a v budoucnu si ani nepamatují svůj původ. Tudíž nevadí, že byly ukradeny jiným rodičům. Většinou se jedná o matky žijící na ulici nebo matky samoživitelky ze slumů, které nemají dostatek finančních prostředků, aby děti hledaly nebo jakkoliv bojovaly za jejich návrat.
Příběh z ulice
Rebecca odešla žít na ulici, když jí bylo patnáct let. Matka už se o ni totiž nedokázala dál starat. Na ulici začala Rebecca čichat letecký benzín, protože jí to dodalo sebevědomí oslovit cizí lidi a žebrat. Potom potkala staršího muže, který jí slíbil, že si ji vezme. Místo toho ji využil, odkopl a potom Rebecca navíc zjistila, že je těhotná. O pár měsíců později se jí narodil syn Lawrence, o nějž se starala rok a pár měsíců a společně žili na ulici. Lawrence naposledy viděla v roce 2011 ve dvě hodiny ráno, když se na chvíli vzbudila. Ráno už u ní nebyl. „I když mám další děti, strašně mi chybí. To on ze mě udělal matku,“ říká Rebecca a vzápětí dodává, že prošla všechny dětské domovy v nejbližším okolí a syna nikde nenašla. „Je hrozné nevědět, kde je. Jestli žije, nebo je mrtvý. Dnes by mu bylo jedenáct let,“ dodává se slzami v očích. „Dala bych všechno na světě za to, abych svého syna viděla. A kdyby byl mrtvý, ráda bych to věděla.“
Maryana Munyendo z organizace Missing Child Kenya říká: „Pravděpodobnost, že takové ženy ještě někdy uvidí své děti, je jedna ku milionu.“ Zároveň vypráví, že ženy jako Rebecca nejsou mnohdy vnímány veřejností jako oběti zločinu, s nimiž by člověk měl mít soucit. „Nikdo by ale neměl předpokládat, že lidé na ulici nemají city, že si nezaslouží spravedlnost. To, jak vám chybí dítě, když žijete na předměstí, je stejné, jako vám chybí dítě, když jste matkou na ulici.“
Právě děti takových zranitelných žen, jako je Rebecca, jsou snadnou kořistí pro obchodníky s dětmi.
Pouliční kliniky i velké státní nemocnice
Pokud byste si mysleli, že s dětmi se obchoduje jenom na pouličních klinikách v nairobských chudinských čtvrtích, budete na omylu. V obchodu s dětmi jsou zapletené i velké státní nemocnice a jejich zaměstnanci. Bohužel jsou to paradoxně takoví lidé, kteří by měli zranitelné děti ochraňovat a ne je nabízet k prodeji. Zatímco chlapce koupíte přibližně za 80 000 keňských šilinků (cca 16 000 Kč), dívku můžete získat již za 50 000 keňských šilinků (cca 10 000 Kč).
Žádné vládní průzkumy ani statistiky
V Keni neexistují žádné spolehlivé statistiky ani žádné komplexní národní průzkumy týkající se obchodování s dětmi. Agentury jako je Missing Child Kenya, které se zabývají hledáním pohřešovaných dětí a sledováním černého trhu, nemají dostatečné zdroje a dostatek kvalifikovaného personálu. Zranitelné ženy, kterých se tato problematika zejména týká, bohužel nedisponují dostatkem pozornosti, aby přitáhly zájem médií nebo přiměly keňské úřady k akci. Tyto ženy mnohdy ani netuší, na koho by se měly obrátit a požádat ho o pomoc.
Stigma neplodnosti
Stejně tak jako v Nigérii (viz článek Černoušci na prodej), i v Keni je neplodnost velkým stigmatem. Neplodnost se prostě nebere v úvahu. Očekává se, že žena bude mít dítě, a že by to měl být chlapec. Takže pokud nemůže otěhotnět, tak místo aby riskovala zavržení rodinou, koupí si dítě na černém trhu. Legální adopce jsou totiž velmi zdlouhavým a administrativně náročným procesem a páry se k tomu navíc kvůli stigmatizaci nechtějí veřejně hlásit. A kde je poptávka, tam je i nabídka. A tak černý trh s kojenci kvete dál.
Zajímá-li vás tato problematika, přečtěte si knihy Dobrovolnice, Nezlomný nebo Děti nikoho, v nichž je zakomponována v napínavém příběhu.
Použité zdroje:
https://www.bbc.com/news/world-africa-54892564
https://nation.africa/kenya/news/kenya-bans-child-adoption-by-foreign-nationals-202946
https://missingchild.co.ke/home