Soukromé kliniky. Porodnice. Nemocnice. Dětské domovy. To všechno mohou být tzv. baby factories - továrny na děti. V nich mladé ženy, dobrovolně či násilně oplodněné, rodí děti, které jsou potom prodávány k nelegálním adopcím. Po obchodování s drogami a finančních podvodech se jedná v Nigérii o třetí nejčastější zločin. Je to velmi výnosný byznys, který je navíc motivován rostoucí poptávkou po afrických dětech k adopcím z USA a Evropy.
Skutečný příběh
Šestnáctiletou Miriam, která pobývala v uprchlickém táboře Madinatu v severovýchodní Nigérii, jednoho dne oslovila žena středního věku. Zeptala se jí, zda by měla zájem se přestěhovat do města Enugu a pracovat tam jako pokojská. Dívka byla z nabídky nadšená a řekla o ní ještě své o rok starší sestřenici. Hned následující den se do Enugu vypravily společně s onou ženou. Ta je v Enugu vzala do areálu, kde je představila starší ženě, která si říkala Mma.
Dívky si zpočátku myslely, že budou v areálu uklízet. Brzy se však ukázalo, že vše je úplně jinak. Na první noc dostaly dívky oddělené pokoje, v nichž byly obě znásilněny. Poté je Mma přemístila do sdílených pokojů k ostatním dívkám, z nichž některé byly již těhotné. „Byly jsme znásilňovány téměř každý den jinými muži,“ vypráví Miriam. Přestože během měsíce obě dívky otěhotněly, znásilňování pokračovalo i dál. Bylo zbytečné pokoušet se o útěk, protože areál hlídali ozbrojení muži.
Když Miriam porodila chlapečka, byl jí odebrán. O tři dny později jí zavázali oči, odvezli ji na autobusové nádraží a s 22 000 nairy (55 USD) v kapse ji posadili do autobusu, který mířil zpátky na sever.
Jak továrny na děti fungují
Existuje několik možností, jak se dospívající dívky či ženy dostanou do takového zařízení. Buď jsou již jako těhotné uneseny, nebo se tam dobrovolně vydají za falešnou nabídkou práce. V ústavech jsou poté znásilňovány, aby otěhotněly. Některá tato zařízení se vydávají i za organizace, které poskytují pomoc těhotným náctiletým dívkám. Když tam dívka přijde požádat o pomoc, už se odtamtud do porodu nedostane. A po porodu jedině bez svého dítěte.
Stigma neplodnosti
Neplodnost je v nigerijské, potažmo v africké společnosti velké stigma. Po svatbě se prostě musí narodit dítě a pokud se nenarodí, okolí tlačí muže do toho, aby si našel jinou ženu. A protože legální adopce je v Nigérii velmi zdlouhavý a administrativně náročný proces, ke kterému se páry kvůli stigmatizaci nechtějí veřejně hlásit, uchylují se k nelegálním adopcím. Novorozenci jsou prodáváni až za 5 tisíc amerických dolarů a chlapci jsou dražší než dívky.
Prodej dětí nejen na adopce
Děti z „baby factories“ nejsou prodávány jenom na adopce, ale také za účelem prostituce, dále jako dětští vojáci či tzv. juju priests – voodoo kněžím k rituálům, během nichž jsou obětovány. Někteří lidé v Nigérii věří, že pokud je během rituálu obětován člověk, má rituál výrazně větší sílu.
Neexistující statistiky
Neexistují žádné statistiky, které by ukazovaly, kolik dětí se v Nigérii ročně prodá. OSN však odhaduje, že ročně je v Nigérii obchodováno s 750 000 až 1 000 000 osob – vnitrostátně, napříč africkými zeměmi i mimo africký kontinent.
Použité zdroje:
https://www.reuters.com/article/us-nigeria-humantrafficking-babies-idUSKCN12C039
https://www.rbmojournal.com/article/S1472-6483%2815%2900555-6/pdf
https://thenationonlineng.net/child-adoption-in-nigeria/
Použité fotografie: Pixabay