Kniha Africké noci

"Jak rychle člověk procitne, když se ocitne v ohrožení života. Jak bolestně pozná, co je v jeho životě důležité a co už ne." Jsou knihy, které vás zasáhnou přímo do srdce a Africké noci k nim bezesporu patří. Tímto silným, autentickým a hlavně nezapomenutelným příběhem nám autorka zase o kousek přiblížila životy lidí v Africe. Rozbroje na denním pořádku a ne po každé noci přijde pro každého ráno. Přála bych ho všem postavám. Timothymu, Michaelovi, Gabrielle, Davidovi a tisícům dalších. Pokud jste už četli některou z knih autorky, tak víte, že život v Keni a vůbec v Africe není jednoduchý. Můžeme mít desítky výhrad, můžeme slzy ronit, ale víc asi nemůžeme. Líbí se mi, že i přesto, že to není lehké čtení, autorka do příběhu vnáší klid, její psaní je precizní, opravdu dotažené do posledního detailu a je z něj cítit její silné pouto k zemi, jež tolikrát sama navštívila. Život je někdy hodně krutý, ale svět není zlý, ani tady, ani tam. Všechno je jen v lidech. Velmi silné čtení, na které chvílemi nebudete přes slzy ani vidět. Věřím, že postavy z této knihy budou žít ještě dlouho ve vašich srdcích.

Krásná knížka.

Knížka byla dobrá hezky se četla líbilo se mi. Líbily se mi tam ty příběhy a líbilo se mi, že třeba na každé stránce byly dva příběhy z České republiky a potom z Keni a bylo to hezké, no akorát mě mrzí, že smutně skončil ten jeden příběh toho malého kluka který měl velkou a hezkou budoucnost a nakonec umřel, kvůli tomu, že byl ve špatný čas na špatném místě. Byl to 12 letý kluk šel se ke svému nejlepšímu kamarádovi, který bydlel o pár domků dál. Šel pro učebnici osm kulek do něj vystříleli během demonstrace. Protože tam byl hrozně zkorumpovaný prezident Kariuki a generace Z proti němu demonstrovala protože se nelíbilo, jak vládnul a nakonec hrozně moc lidí umřelo. děkuji ten kluk který umřel byl hrozně nadaný bylo mu 12 byl to skvělý malíř a za čtyři týdny měl jet do Ameriky na nějakou hrozně důležitou soutěž no a už tam nebude 😭

Africké noci je krásná, smutná knížka o hrozném režimu, který neváhá střílet do pokojné demonstrace, zabíjet děti, zametat stopy. Je psaná s velkou empatií a čiší z ní láska paní autorky ke Keni. Řekla bych, že je to silný příběh, který by měli čtenáři číst skoro povinně, aby vidli, že se nám tu přes všechny nedostatky žije krásně, a že si něco takového neumíme ani představit. No a to, že se paní Hana octla v tu dobu v Nairobi, tak to mě běhal mráz po zádech... J.J.