Na Afriku zapomeň

Vladana Gomes Adolfo od dětství toužila po Africe, ale všichni ji od toho zrazovali. Vdala se, vychovala dvě dcery a žila běžný život. Ve čtyřiceti letech se rozhodla svůj život od základu změnit a odejít do Afriky. A vy si dnes můžete s touto odvážnou ženou přečíst rozhovor.

 

Co bylo impulsem k tomu, že jste se ve čtyřiceti letech rozhodla změnit život a odejít do Afriky? Co na to říkala Vaše rodina?

Od dětství mě Afrika lákala a fascinovala. V Praze jsem se seznámila se svým současným manželem, který pochází z Angoly. A díky němu jsem se mohla bez obav a strachu vypravit do Angoly a společně s ním začít žít svůj nový africký život.

Dcery už delší dobu věděly, že se do Afriky chystám, byly samostatné a věděly, že je to můj sen. Rodiče se obávali, měli strach a také hůře snášeli to, že zůstanou sami a nebudou mít možnost mě každý týden navštívit. Nicméně po krátkém čase viděli, jak moc jsem spokojená a šťastná a pomalu se s celou situací smířili.

 

Afrika byla Vaším dětským snem? Pokud ano, proč jste se tam nevypravila už dříve? Třeba ve dvaceti letech?

V době, kdy jsem vyrůstala a dospívala, byla Afrika něčím vzdáleným, nebezpečným a neznámým. Často jsem slyšela, že jsem hloupá, když sním o něčem takovém. Nenašla jsem nikoho, kdo by sdílel stejnou touhu nebo někoho, kdo by mě podpořil a neměla jsem dost odvahy takto radikálně změnit svůj život. Postupně jsem o tom přestala mluvit a přemýšlet. Žila jsem běžný život, stejný jako mí vrstevníci. Vystudovala jsem střední zahradnickou školu, vdala se a vychovala dvě dcery. Postupem času jsem začala opět přemýšlet nad tím, co vlastně od života chci a začala jsem se vracet ke svému africkému snu.

 

Proč právě Angola? Láká Vás žít i v jiných afrických zemích?

Manžel je Angolan, proto Angola byla jasná volba. Ráda bych poznala i jiné africké země, ale  Angola mně učarovala a netoužím žít jinde. V Angole máme zázemí, naši firmu a rodinu. Stále Angolu poznávám a s manželem se snažíme postupně navštívit všechny provincie.

 

Bydlíte ve městě nebo na venkově? V jakých podmínkách?

Bydlíme v hlavním městě Luanda, přesněji na předměstí Luandy v oblasti jménem Sequele. Sequele je nově vystavené sídliště, tak jak ho známe z Evropy. Bydlíme v desátém patře panelového domu, máme televizi, internet, vodu i splachovací záchod. Vařím na plynovém sporáku a do desátého patra jezdím výtahem. Kolem domu máme velkou zahradu, kde nám rostou banány, cukrová třtina, ale třeba i máta.

 

Jak dlouho tam nyní už žijete a jaké máte zaměstnání?

V Angole již žiji přes pět let, celou dobu s manželem budujeme a rozšiřujeme naši firmu. Hned po našem příletu jsme založili malou manufakturu Charme Natura a stali jsme se tak první angolskou firmou na výrobu přírodní kosmetiky. Podnikání a život zde mě přinutil naučit se portugalsky.

 

Jaké byly Vaše první dojmy z Angoly? Co Vás tam překvapilo a co naopak zklamalo?

Byla jsem šťastná a spokojená, že jsem v Africe. Snažila jsem se všechno vnímat pozitivně, pochopit, proč jsou věci tak, jak jsou a poznávat angolskou mentalitu a život. Byla jsem nadšená z jejich věčně dobré nálady a fascinovaly mě prodejkyně s plně naloženými lavory s ovocem na hlavách. Měla jsem pocit, že tady se život nikdy nezastaví. Neustále někde někdo pokřikoval, hrála hudba nebo někdo tančil.

Překvapením a zároveň i zklamáním pro mě bylo zjištění, jak moc jsou ovlivnění Evropou. Sehnat tradiční ručně vyráběný produkt z přírodního materiálu, kterého je tady spousta, je téměř nereálné. Trh ovládla Evropa a Čína. Jejich tradiční dřevěné nebo banánové koše, mísy, vařečky i nábytek nahradilo neskutečné množství plastových výrobků. Překvapením pro mě bylo také zjištění, jak moc o sebe ženy pečují, kolik času tráví u kadeřnice, kde si nechávají naplétat vlasy, kolik vlastní paruk, a že večerní róbu použijí pouze jednou.

 

Jak v Angole místní vnímají bělochy? Žije jich tam hodně?

Jako běloška nejsem v Luandě nijak exotická, protože tu žije spousta bělochů. Běloch tady není ničím výjimečný a respekt si musí zasloužit. Bílá barva kůže nemá v Angole žádný automatický status něčeho výjimečného. Ve vzdálenějších provinciích je to trochu jiné. Tam je běloch vzácnost a těší se větší úctě. Nicméně obecně stále platí, že běloch rovná se bohatý.

 

Ke konci roku Vám vyjde kniha s názvem Na Afriku zapomeň. Proč právě tento název? Na co se čtenáři mohou v knize těšit?

Na Afriku zapomeň byla častá odpověď mých rodičů na mé plány o životě v Africe. Kniha popisuje mou cestu do Angoly. Mé seznámení s manželem, čím vším jsme si museli projít, čemu všemu jsme museli čelit a odolávat. Ve své knize také popisuji, jak jsem se adaptovala v Angole, seznamovala se s rodinou, jaké byly naše začátky a průběh podnikání, návraty do ČR a odlety zpět do Angoly. Kniha je rovněž plná veselých historek a dramatických chvilek, které mi život v Angole přinesl.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení