Můj africký příběh

K cestování mě přivedl můj milovaný táta. Zbožňoval vůně vzdálených zemí a já jsem se velmi brzy naučila sdílet tuto lásku s ním. Naše první cesta mimo rodnou zemi vedla do Paříže. Jeli jsme mnoho hodin autobusem, zůstali jsme ve Francii dva dny a potom jsme se vrátili zpátky. Bylo mi teprve čtrnáct let.

Netrvalo to dlouho a táta mě vzal poprvé do Afriky. Egypt si mě podmanil svým orientálním kouzlem a od té doby mě černý kontinent neskutečně lákal. Přála jsem si vidět i rozlehlé savany, na nichž se prohánějí stáda gazel, žirafy či sloni. Pokaždé, když jsem zavřela oči, tak jsem ji spatřila. Mou Afriku. Rozlehlou, tajemnou, romantickou ale zároveň drsnou, divokou a nespoutanou.

Mé představy pramenily z romantických filmů z afrického prostředí. Táta mi chtěl můj sen splnit a vzít mě na dovolenou do keňské Mombasy, ale než se rozhodl, odletěla jsem do Keni jako dobrovolnice. Táta už se do Keni bohužel podívat nestihl.

Napoprvé mě Keňa příliš neuchvátila. Moje láska k ní vznikala postupně a o to je silnější. Od roku 2005 jsem ji navštívila sedmkrát, mám tam spoustu přátel a považuji ji za svůj druhý domov. Mám ráda její vůni, také teplo a líbí se mi červená hlína. Ráda si povídám ve svahilštině, je to hezký a znělý jazyk.

Psaní příběhů jsem milovala už na základní škole a stát se spisovatelkou bylo mým dětským snem. Nepodařilo se to však ze dne na den, stálo mě to hodně úsilí a neustále na tom pracuji. Musím říct, že nejdůležitější na tom všem pro mě není cíl, ale cesta. Právě ta mě na tom nejvíc baví a fascinuje.